Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

České stopy na normandských plážích 73 let po dni D

13. 07. 2017 23:45:35
Naše rodinná dovolená do Normandie a Bretaně není jen o radovánkách na plážích severní a západní Francie, ale především o putování strhující vojenskou historií. Právě zde se odehrála největší vojenská operace v dějinách lidstva.

Náš hlavní cíl – několikakilometrové normandské pláže Utah, Omaha, Sword a Juno nás okamžitě pohltily atmosférou událostí z 6. června 1944, kdy se desetitisíce Američanů, Britů a Kanaďanů vylodily vstříc pomoci válkou strádané Evropě. V to kalné červnové ráno bylo moře silně rozbouřené a mraky nízko nad zemí značně ztěžovaly a komplikovaly leteckou podporu – bombardování i výsadek parašutistů do týla nepřítele. Zatímco hordy spojeneckých vojáků odhodlaně vyskakovaly z invazních člunů do mělkých a velmi neklidných vod kanálu La Manche, z německých bunkrů a kulometných hnízd vysoko na útesech nad plážemi byly kropeni deštěm kulek a granátů ze zbraní nepřítele. Pláže i vysoké vlny se v okamžicích zbarvily do ruda. Jen málo zrnek písku zůstalo bez poskvrny. Při pohledu na pláž z útesu se mi okamžitě v mysli vybavila a přehrála úvodní scéna ze Spielbergova filmu „Zahraňte vojína Ryana“.

Takto se zde v tento osudný den vylodili i naši drazí američtí přátelé Earl Ingram (jeho příběh zde a zde) a Stephen Mason (jeho příběh zde), kteří tuto vřavu díkybohu přežili a se svými druhy se dobyli až do Plzně, kde svojí válečnou misi úspěšně ukončili. Po r. 1989 se na toto místo už mnohokrát vrátili v rámci plzeňských Slavností svobody. Je nádherné, že v případě Earla tomu tak bylo i letos .

Stephen se v májové Plzni roku 1945 stačil i zamilovat a následně v katedrále sv. Bartoloměje i oženit se svojí manželkou Martou. Do letošního roku, kdy Stephen zemřel v téměř 100 letech, žili spokojeně na venkově v New Jersey, kde jsem je v roce 2014 navštívil. I po 70ti letech života za oceánem, hovoří paní Marta dokonale česky.

Earl Ingram žije na svém rančí v Severní Karolině a pravidelně každý rok patří v rámci květnových oslav k nejváženějším a nejobletovanějším válečným veteránům a sám se již řadí k plzeňským patriotům. Když jsem Earla u něj doma navštívil, tak aniž by o mé návštěvě tušil, pohostil mne plzeňským pivem.

Obě návštěvy byly nesmírně srdečné a nezapomenutelné. V průběhu obou setkání vznikly fotografie. Nyní jsem na „jejich“ pláži Omaha vyfotil své syny právě s těmito fotografiemi obou hrdinů. Přesně po 73 letech a 1 měsíci od jejich vylodění. Po návratu z cesty tyto vytištěné fotografie pošlu Earlovi a paní Martě přes oceán, spolu s lahvičkami odebraného plážového písku z Omahy a mořské vody, která tento písek neustále omývá. Uctíme památku Steva a vzpomínku na Earla, ale i na statisíce jejich druhů ve zbrani, kteří nezištně pomohli Evropě ve chvíli, kdy to zoufale potřebovala. Nutno dodat, že kdyby chtěli, mohli si užívat bezstarostného mládí (a v té době populárního swingu a jazzu) od New Yorku po Kalifornii. Hitler se Ameriky bál a nikdy by je neohrozil.

Nad plážemi je vybudován monumentální památník a hřbitov, který je osázen desetitisíci kříži a Davidovými hvězdami (dle vyznání padlých) z bílého mramoru. V kameni je vytesáno jméno vojáka, hodnost, jednotka ve které sloužil, stát USA ze kterého pochází a datum úmrtí. Ostatky zde nejsou. Pokud to bylo možné, oběti, jak je v americké armádě zvykem, byly posmrtně převezeny do svých domovů a pohřbeni do rodinných nebo vojenských hrobů.

Při procházení jednotlivých křížů jsem na jednom z nich objevil jméno William Kohout ze státu Illinois. Američan nepochybně s českými kořeny a předky. Právě Chicago ve státě Illinois bylo koncem 19. století hlavní mekkou českých emigrantů, přicházejících do Ameriky za lepším životem. Dal jsem si za cíl vypátrat příbuzné W. Kohouta a navázat s nimi kontakt. Pokud se to podaří i jim pošlu symbolickou vodu a písek z Omahy.

Každé ráno Francouzi s Američany nad hřbitovem vyvěšují americkou vlajku. Měli jsme to štěstí, že jsme byli přítomni při jejím večerním ceremoniálním svěšování a skládání v cíp.

Součástí pohřebiště je rozlehlý památník a muzeum, kde je kromě vkusné multimediální prezentace konfliktu i mnoho unikátních artefaktů a válečných relikvií z bitvy. V jedné z místností jsou neustále předčítána jména padlých. Jsou zde zmapovány životní příběhy zámořských žen i mužů, kteří na evropském bojišti přišli o život. Celé to působí velmi pietně, důstojně a realisticky a jediné co Vás neustále v hlavě napadá je pokora, vděk a úcta.

V celé oblasti je blízko sebe bezpočet muzeí a památníků. Zážitky a uvědomnění si na místě skutečných rozměrů a důsledků této události rozhodně stojí za cestu.

Jedna perlička na závěr: První den cesty jsme bivakovali v kempu na Rýnu u města Remagen. Celý den hrozně lilo a to i po našem příjezdu a protože se stmívalo, začali jsme stavět stan i přes ten nečas. Během chvíle kde se vzal, tu se vzal německý důchodce, kdesi z karavanu a začal nad námi stavět svůj vlastní přístřešek proti dešti, který jsme měli k dispozici až do odjezdu. V tu chvíli do byl pro nás dar z nebes. Když jsme se později dali do řeči a zjistil, že se zajímáme o vojenskou historii, začal nám vyprávět příběh jeho otce. Během války sloužil u německé Luftwafe a jako pilot bombardéru se zúčastnil bitvy o Londýn. Nad kanálem La Manche ho sestřelil britský Spitfire, pilotovaný Čechem, příslušníkem britské RAF. S bombardérem nouzově přistál a z celé posádky přežil jen on. Byl zajat a internován jako válečný zajatec do Kanady až do konce války. Po té se vrátil a zplodil našeho nezištného a dobrosrdečného „zachránce“ před deštěm na Rýnu. Cesty osudu jsou skutečně nevyzpytatelné...

Autor: Zdeněk Bernard | čtvrtek 13.7.2017 23:45 | karma článku: 22.65 | přečteno: 638x

Další články blogera

Zdeněk Bernard

"Indián" Earl Ingram – statečný osvoboditel naší země a můj přítel z nejvzácnějších

Jako velitel čety 38. pluku 2. pěší divize mající ve znaku indiána se Earl probojoval je svými muži celou západní Evropou až do Plzně a přinesl nám svobodu.

4.5.2017 v 15:25 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 350 | Diskuse

Zdeněk Bernard

Cestovatelská legenda dnes slaví 98 let, nechme se jí inspirovat...

Dnes se dožívá neuvěřitelného jubilea jeden ze dvou nejlepších českých cestovatelů 20tého století pan Miroslav Zikmund. Muž mimořádného charakteru, mistr cestovatelského oboru, virtuoz pera.

14.2.2017 v 14:50 | Karma článku: 29.32 | Přečteno: 753 | Diskuse

Zdeněk Bernard

Věra Čáslavská – největší česká žena posledních desetiletí

Zemřela nejlepší česká sportovkyně historie a především neúnavná bojovnice za spravedlnost, která mohla mít snadný život, kdyby chtěla.

31.8.2016 v 14:57 | Karma článku: 38.11 | Přečteno: 2875 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Himálájské pastorále

„Haridwar, Haridwar“ zaznělo odkudsi z dáli – a přitom jsem průvodčímu jasně oznámil, že chci aby mě v této stanici vzbudil. Tomu tedy říkám spolehlivost! Z vlaku jsem vyběhl na poslední chvíli...

23.11.2017 v 11:30 | Karma článku: 4.88 | Přečteno: 126 | Diskuse

Petr Janák

Na skok za kozorožci

Na našem výletu skrze Kyrgyzstán máme dnes v plánu cestu zpět do Biškeku, odkud jedeme dál do regionu a národního parku Ala Arča. Tam nás čeká trek na chatu Raceka, která bude výchozím bodem pro naši cestu na Pik Učitel.

23.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.97 | Přečteno: 91 | Diskuse

Michaela Illikova

S oslici do hor Mallorky

Co to napadne jednu zrovna smontovanou holku vydat se na prechod Mallorky? Jak se ji pujde, prezije to jeji titanova pater a koho cestou potka...

22.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 226 | Diskuse

Jan Maceček

Srí Lanka - ráj nebo peklo..... část 2

Na Srí Lance se můj mladší bratr stal zcela náhodou stavařem a napůl domorodcem. Po devíti měsících se vracíme oprášit jeho projekt a vdechnout mu nový život. Vstříc dalším dobrodružstvím a zážitkům Life is holiday!

22.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 446 | Diskuse

Bohumil Velikovský

JAMAJKA - méně známý Karibik

Článek o tom , jak jsme poznávali Jamajku mimo exkluzivní turistická centra , poznávali život místních lidí , krásnou přírodu i trochu historie tohoto krásného ostrova...

22.11.2017 v 17:13 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 207 |
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1022

Dívám se na svět bez předsudků.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.